A je to, první velký výlet za námi. Skončilo to sice dříve, než jsme předpokládali, ale zjistili jsme tady co je potřeba udělat, abychom si náš mobil-home upravili. Hned po příjezdu a samozřejmě teplé sprše s mýdlem a šamponem, jsme se na něj vrhli. První úkol byl vysávání. Z koberečku u řidiče jsem vymlátil písku na jednu středně velkou pláž v Chorvatsku. Celkově jsem z auta vysál cca 10 kilogramů písku, kamení a dřevin. Paráda, ušetříme na benzínu a ještě pomůžeme tlumičům. Druhý úkol bylo umytí auta. Sice nedobrovolně, ale přece se tohoto úkolu zhostila Martinka. Přece jenom má na Zélandu vetší zkušenosti s úklidem nežli já. Konečně je vidět jakou má auto skutečně barvu. A teď vyházet zbytečnosti. Nevím proč jsme vozili ve všech možných přihrádkách půlku železářství. Všechno jde pryč. Vyklidit kuchyň. Nejsem kuchař, ale nechápu proč bychom na jednu plynovou plotýnku potřebovali jednu normální pánev, jeden hrnec a ešus, oboje s teflonovou úpravou povrchu. Na tom se snad dá taky smažit ne? Ale na co tam máme obrovskou wok pánev, pravděpodobně ukradenou z čínské restaurace opravdu nechápu. Stejně tak nechápu proč jsme vozili napařovák na knedlíky. Kuchyňskou váhu? Všechno jde pryč, na naše vaření to není potřeba.

Protože jsme neměli domluvenou práci na pondělí, řekli jsme si, že zajdeme do Aucklandkého muzea. Všichni nám to hrozně doporučovali a povzbuzovali, že je to zdarma. Tak jsme na kolech vyrazili. Po příjezdu nás vítá velký park s několika hřišti na rugby a obrovská budova uprostřed. První patro bylo věnováno Maurům a ostatním kulturám žijících na přilehlých ostrovech, jejich rozdíly v budování přístřešků, zbraní. lodí a jazyka. Popravdě, tohle patro není dělané pro nás dva, protože kromě toho, že Mauři jsou fakt šikovní řezbáři a že my bychom na to neměli nervy, jsme se nic nedozvěděli.

Druhé patro už bylo daleko zajímavější. Příroda, dinosauři, živočichové na Zélandu, orientace lodí podle hvězd a taky sopky. Najednou jsme se dozvěděli, že celkem nedávno to tady bylo daleko větší vzrůšo. Bouchla ta sopka přes kterou plánujeme přechod. Pro ty co by se báli, nebojte, určitě najdu nějakou užitečnou mobilní aplikaci, která nás před tím ochrání. Jinak hra floor is lava dostane nový rozměry. Celkem jsme se tu vyblbly. Můžeme i říct, že mají opravdu pěkně udělaný oddělení pro děti. Vyhrají si zde i dospělí, když jim ty děti zrovna nepřekáží. Čekali jsme asi 10 minut za špuntem u mikroskopu. Asi ne zrovna nejchytřejším, neboť mu to obraz promítalo na stěnu před ním, ale on stále hledal okulár, kterým by se na to mohl kouknout. Měl výdrž, ale nakonec odešel a my mohli prozkoumávat pod mikroskopem otisky prstů (docela ošklivý), display mobilu a různé další věci zalité do plastu. Měli zde také exhibici motýlů. Zase dětské oddělení, ale rozhodně z toho nebyli tak nadšené jako my. Vybarvit si na tabletu motýla, vybrat si druh a pak ho vypustit na promítané obrazovky, aby se proháněl s motýli ostatních dětí, teda lidí. Kdyby se dala vybrat ještě výzbroj motýla a ovládat ho přes tablet, mohla to být i zajímavá hra.

Poslední patro bylo věnováno světovým válkám. Expozice obsahovala všechno možné vybavení, výstroj i letadla Spitfire nebo Zero. Byly tady i brýle na virtuální realitu, které měli pozorovatele přenést do zákopu a ukázat mu jak to v takových zákopech vypadalo při útoku. Chyběla však poslední aktualizace od adobe, takže z virtuální reality nic nebylo. Při příchodu do místností popsanými jmény padlích novozélanďanů přechází mráz po zádech. To ale nezabrání číňanům si sedat na pomník a pomocí 4 metrové selfie tyče se na tomto místě fotit.

 

Protože se tady začali rodit všechna možná hospodářská zvířata, museli jsme navštívit park kousek od muzea. Tím museli jsem chtěl říct, že já jsem hlasoval proti.

Další den jsme navštívili MOTAT. Museum of transport and technology a není to popis mého večera. Tématicky jsme tam přijeli na kole. Jako správní češi i s dvěma slevovými kupony, pečlivě vystřižených z průvodce, který jsme si zdarma vzali v íčku. Rozjezd muzea byl parádní, ukázka starých technologií v porovnání s novou. Plošina kde mě vyfotili, pak můj ksicht zvětšili a rozházeli ho po celé promítané ploše, pak ho zmenšili a rozházeli ho po celé promítané ploše a nakonec se zařadíte mezi ty další chudáky, kteří nevěděli co ta plošina dělá. A tak se tam moje fotka bude otáčet navěky. Pak malý pavilon připomínající mi IQlandii. Ale to nejlepší bylo za rohem. Arkády. Se všemi hrami co si pamatuji. Marťa sice nadávala, že jí nic nejde a proto vymyslela mazaný plán. Že se sem vrátíme, když zbude čas. Ale já jsem věděl, že ho bude dost.

Dál už to šlo s muzeem z kopce. Další pavilony byly zaměřeny na auta. Dobrý, ale nebylo jich moc. Pak na parní stroje. Trochu méně zajímavé. Potom jsme přešli do oddělení komunikace. Tady už to šlo zase nahoru. Sice jsem si uvědomili, že už nejsme nejmladší, vzhledem k tomu, že jsme jako jediní byli schopni volat z telefonu s otočným číselníkem. Zajímavý pohled, jak na něj děti nechápavě koukají a strkají do děr brčko z mekáče a doufají, že se jim podaří zmáčknout číslo. Popravdě jsem myslel, že jim učitelka to tajemství prozradí, ale vypadala, že s ním má také problémy. Než abychom si připadali jako dva z rady starších, radši jsme odtamtud vypadli.

No a to bylo více či méně vše. Všechny ostatní pavilony se rekonstruovali nebo tam nebylo opravdu nic zajímavého. A tak Marťa sklopila uši a šla se učit nějakému umění hry. Ano, měli jsme před trampolínami ještě hodinu čas. Chtěli jsme vyzkoušet něco co můžeme hrát spolu, ale nic se nám nepodařilo rozjet a tak jsme to zkusili alespoň odděleně a kdo bude mít lepší skóre. Po dvou minutách hraní letadlové střílečky 1943, jsem slyšel od hráčky vedle mě jenom naříkání a za chvíli už hrála Donkey Konga. Já jsem přešel na Pinball a dostal se do TOP 2. Ale toho HAJ… musím porazit 😀

Mission completed !!!

Zbytek pracovního týdne už byl jenom čekání na víkend. Ale o víkendu to vypuklo, oslava narozenin v domě na pláži. Připadal jsem si tam jako Charlie Sheen v dva a půl chlapa. Můžu za nás říct, že jsme si to opravdu užili. A tímto bychom chtěli ještě jednou poděkovat za bezva párty 😉 Protože nejsou všechny fotky ode mě, ale od Martina s Verčou a nechci porušovat autorská práva, tak se koukněte na jejich stránky Máme Sbaleno 😉 Samozřejmě i fb a instagram 😉