První výlet ve Skotsku. Kam by asi tak mohl být? No jasně že destilérka. My jsme si jako cíl výletu zvolili Plzeň. Tedy ne Plzeň, ale Blair Athol. Ta se nachází v městečku Pitlochry. Všichni nám radili, aby jsme si raději vybrali nějakou menší, lokálnější, ale nakonec se i vetší ukázala jako dobrá volba. Na začátku zaplatíte nějaké ty libry (cenu už si nepamatuji a může se dost měnit) a při troše štěstí vyrazíte hned na prohlídku. Stejně jako my. Začíná se celkem nudnou teorií. Takže co se musí vhodit do hrnce, aby uvařili dobrou whisky. Musíme se přiznat, že asi kromě vody jsme si neuměli přeložit žádnou z použitých surovin. Když ale paní průvodkyně viděla naše nechápavé tváře, vytasila se s papírem kde byl překlad do spousty světových jazyků, včetně českého. Takže jsme byli za vodou a rázem nám všechno dávalo větší smysl. Všeobecně nám přišlo, že na to jak se snažíme aktivně nerozumět místním, téhle paní rozumíme většinu informací, co se nám snaží sdělit. Ale to už míříme tam kde celý proces začíná. Do místnosti, kde se whisky při správné teplotě vaří, destiluje atd. Není to zrovna nejpříjemnější místo prohlídky, protože teplota cca 50 °C v místnosti s intenzivní vůní ingrediencí, může kdekomu způsobit nevolnost. Na tuto skutečnost nás informovali a tak se moc nezdržujeme a jdeme dál. Sudy, hodně sudů, hodně tvarů sudů a velikostí sudů. Prostě sklep jak se sluší a patří. Ukazují nám jaké druhy sudů používají na jaké druhy whisky. Kolika letá whisky se v jakém sudu nachází a kde schovávají sudy pro zvláštní příležitosti. Nakonec však, jako na každé prohlídce. Gift shop. Ano, je to všude. Ale my ho obcházíme a jdeme do horních pater, kde už pro každého návštěvníka čekají nalité dvě skleničky whisky. Nastává nejdůležitější část téhle pohádky. Degustace a povídání o tom, čeho by jsme si měli při pití všímat a co do sklenky můžeme přidat, aby jsme si jí co nejlépe vychutnali. Martě to moc nejelo a tak jsem to vymlask za oba.

Aby jsme ale nezůstali jenom u alkoholu, tak ve městečku jsou i další věci co dělat. Celá hlavní ulice je poseta obchůdky a restauracemi a tvoří tak krásnou promenádu. Kousek od zmíněné silnice se nachází přehrada, ze které je krásný výhled oběma směry, jak na řeku, tak na jezero. Když si to člověk dobře načasuje, jsou zde k vidění i pstruzi a štiky, které se derou nahoru do přehrady. Už trochu delší cesta, ale stále na řece Tummel se nachází vyhlášený Queen’s view. Musíme se ale přiznat, že to nás opravdu zklamalo. Nejenom, že jsme sem šli asi 2 hodiny a nikdo nám dlouhou dobu nezastavil, ale když nás vyložili na parkovišti, ze kterého vedla vyasfaltovaná cesta přímo na vyhlídku, kde se mačkalo asi 40 lidí. Nebyl to zrovna náš šálek kávy. Výhled byl i celkem pěkný, všechno to co je okolo se nám opravdu nelíbilo. Poslední věc a to hlavně pro ty co mají rádi adrenalin je Garry bridge. Z tohoto mostu jsem smutně koukal jak skáčou bungee jump nebo se houpou na mostě. Nevím jak vysoko se tyčí nad řekou, ale plivání do dálky tady nabývá nových rozměrů.

Za dalším místem jsme se přesunuli severně do vesnice Blair Atholl. Neptejte se proč není destilérka Blair Athol ve městě Blair Atholl. Také to nevíme, jediné co víme je, že cestou ztratila jedno „l“. Tady sice není destilérka, ale je tu hrad. Nevypadá to jako hrad, spíš jako český zámek, ale všude to propagují jako hrad, tak jim nebudeme kazit srandu. Hned na začátek nás přivítaly krávy. Ale ne obyčejné krávy. Jsou to takové ty krávy s obrovskými rohy. Nevíme jak se jmenují, ale nechají si od Vás natrhat trávu, pak Vám oslintají ruku a nakonec si je můžete pohladit. A to vše zdarma dámy a pánové. Samotný hrad vypadá obrovsky, ale když se k tomu přidají ještě zahrady a lesy, je to na celodenní výlet. Hrad je zpoplatněn, ale po zaplacení se můžete volně procházet po celém hradě a jak dlouho budete chtít. Procházka v lese plném obrovských jedlí s výškou přes 60 m. Pro ty co nejsou na lesy, jsou zde zahrady s kytičkami, rybníčky a ptáčky (převážně kachny občas i páv).

Poslední štací je Bruar. Dostali jsme na to doporučení, že je zde pěkný trh. Opravdu je zde trh a my ho asi nestihli. Je zde obrovské parkoviště, obrovský barák a uvnitř obrovská jídelna. A na nádvoří je pár stánků. Asi nejzajímavější pasáž tohohle trhu je sledovat ptáky, jak lítají ke stánkům a kradou jim co se jim zlíbí. Naštěstí situaci zachránily vodopády, na které se vychází přímo za již zmíněnou budovou. Cesta tam i zpět je sice na pár hodin, ale je zde k vidění několik vodopádů a pěkné kamenné mosty přes řeku. A taky jsem zde poprvé ve svých 22 letech ochutnal borůvku. Já vím je to blbost, ale všichni z toho byli hrozně překvapený.

To je asi vše co by jsme Vám chtěli říct o těchto místech, které jsme si opravdu užili. Hlavně protože to byly první výlety. Seznamovali jsme se s mluvenou skotskou angličtinou, učili jsme se jak správně stopovat a na jakých místech. Snad se Vám povídání líbilo a uvidíme se u dalšího dílu, který se bude věnovat oblasti Blairgowrie (3.1 a 3.2). Pokud by jste chtěli něco vědět o tom co aktuálně děláme, kde jsme byli nebo se chtěli na cokoliv zeptat, můžete na stránkách v záložce „kontakt“ na fb jako „Projeto“. Pokud by jste se chtěli podívat na naše vybrané fotky z cest můžete nás sledovat na instagramu kde nás můžete najít jako „projeto.cz“.