Bylo nebylo. Jednoho krásného březnového dne jsme se rozhodli procestovat Skotsko, v létě, kdy  je v Čechách hezky a tam prší. Geniální nápad. Ale dostali jsme pozvání od jednoho milého farmáře, na kterého jsme dostali dobrá doporučení, tak proč to nezkusit. Cestu bych radil volit moudřeji. Naše moto „nechci slevu zadarmo“ se znovu osvědčilo a cesta 20 hodin z Prahy do Londýna, tam si dát chvíli pauzu a pak ještě 10 hodin z Londýna do Perthu, tam přestoupit a jet ještě 30 minut do další vesnice. Vše autobusem. Pro skladnou Marťu brnkačka. Ale já se 190 cm jsem měl co dělat, abych se napasoval mezi sedačky. Hlavně že jsme ušetřili pár stovek za letenku a ještě si jako bonus mohli do Skotska přivést sekyru, nůž a několik plynových bomb na náš vařič, který se hned první výlet rozbil.

Na začátek našeho pobytu se nám povedlo několik trapasů. Poslední jízda autobusem do vesničky, které se jmenovala Murthly. Ještě jsme se pro jistotu ptali autobusáka, jestli opravdu jede tam, kam potřebujeme. No jasně že jede. Prosíme ho jestli nám tam zastaví. No jasně že zastaví. Na mapách pomalu sleduji jak se blížíme k naší cílové destinaci. Autobus ale nebrzdí. Ani podle navigace nezpomalujeme. Říkali jsme si, že na nás zapomněl, tak mačkáme tlačítko „stop“. Vepředu to blikne, ale jedeme dál. Už míjíme ceduli „konec Murthly“ a my víme, že jsme v loji. A jízda pokračuje a pokračuje, až nám zastaví v další vesničce Caputh. Ještě se na nás provokativně otočí a zeptá se „chtěli jste do Caputhu?“ Ze slušnosti mu říkáme že ano a jdeme se schovat do zastávky, protože prší. Vymýšlíme jestli to dojdeme zpátky pěšky nebo sklopíme uši a zavoláme panu Farmáři jestli pro nás dojede. Poprvé u nás dvou vyhrál rozum a voláme. Druhý trapas nastává chvíli po příjezdu paní Farmářové. Přijela, představili jsme se, my se dlouho omlouvali, že pro nás musela přijet a protože se ani jednomu nechtělo stát na dešti, tak se zavelelo, že jedeme. Výraz paní Farmářové, když se ji Marťa snažila nacpat za volant, byl k nezaplacení. Strnule stála a čekala kdy si Marťa uvědomí, že ve Skotsku se jezdí s volantem na druhé straně. Zjistila to ve chvíli, kdy se kvůli něčemu nemohla dostat na sedadlo. To něco byl volant. Takže druhá sada omlouvání, ale vzala to sportovně. S úsměvem odvětila, že jestli chce řídit klidně může. Tak to by mohlo být snad vše, co se nám takhle na začátek mohlo stát. Ale když jsme dorazili k nim domů a oni si evidentně chtěli začít povídat a my na ně s přiblblým výrazem ve tvářích koukali, uvědomili si, že s naší angličtinou to nebude dlouhý pokec. Proto se od té doby naše komunikace omezila pouze na čas odjezdu na sad a den kdy se bude sbírat. Toť vše.

Při domlouvání práce se však zapomněli zmínit o tom, že v posledních letech trochu zredukovali stav malin, které jsme měli sklízet a podle toho to také vypadlo. Z honby za výdělkem se stalo honba za poznáním. Ano z celkovým 2,5 měsíců ve Skotsku jsme sbírali asi 10 dní. A co jsme dělali zbytek? Hledali vodopády a další místa, která by jsme mohli navštívit. Velkou zásobárnou výletů byly jejich hrady. To nejsou naše hrady, které vypadají jako větší baráky s tlustší zdí. Nebo naše zříceniny kde jsou o sebe opřené přinejlepším tři velké kameny a u toho grafický model jak asi dříve vypadal. Ne, tohle jsou ty hrady z filmů, ochozy, obrovské brány, desetimetrové stěny a v případě zřícenin už 4 o sebe opřené kameny a grafické zobrazení, ale ve vysoké kvalitě. Velkou výhodou je, že většina hradů a zřícenin je zdarma a i když je zde vstup, není organizována ve skupině 132 lidí, kteří jdou za průvodkyní jako stádo ovcí. Tady je každý exponát popsán a návštěvník si může procházet jak dlouho jenom chce. Dalším místem, kde jsme hledali útočiště když pršelo, byla muzea.

Protože je Skotsko poměrně velké a do batohu se nám nevešlo auto, museli jsme si zvolit nějaký spolehlivý dopravní prostředek „značka levný“. Hromadná doprava nepřicházela v úvahu. Za prvé nejezdila dostatečně často a na všechny místa. A za druhé si autobusák vymýšlel cenu jízdenky podle jeho ranní snídaně. Za celé dva měsíce jsem nepochopil jejich systém počítání ceny jízdenky. A na mojí obranu, ani nikdo z místních mi na to nebyl schopný odpovědět. Takže? Takže stopujeme. Nabrousit palce, protože je budeme potřebovat. Je tu spousta míst na objevování a málo času.

A protože to není výlet na jeden dva týdny. A nikomu z Vás by se nechtělo číst všechny příběhy dohromady dohodli jsme se, že to uděláme jinak. I z ohledem na cestovatele, kteří by se chtěli na některá místa také podívat, dáme sem mapu kde budou vyznačeny všechna místa, která jsme navštívili. Ty očíslujeme a poté si je můžete pod příslušným číslem vyhledat.