Další ze série našim malých výletů. Místo kam jsme jezdili velice často, protože se tam vždy dalo něco ulovit v místním obchodním řetězci. Ale aby to nevypadalo, že jsme do městečka Blairgowrie jezdili pouze nakupovat, je zde i místo kde se dá krásně odpočinout a udělat si pěknou procházku kolem vody. Toto místo začíná u mostu přes řeku Ericht a táhne se do lesů na sever od města. Zprvu je zde dětský park, což nás vůbec netrápilo. Zvlášť když jsme potřebovali udělat akční fotky jak vyskakujeme z houpaček. Nebo se snažili vrátit do dětských let. Také jsme zde začali zakládat sbírku sportovního náčiní, které jsem na cestách našli. První byl však oříšek, protože fotbalový míč se nacházel na druhé straně „mělké“ řeky. Co si budeme namlouvat, vyslat pro něj nejmenšího člena výpravy, nebyl nejlepší nápad. My vyšší by jsme skončili s vodou u kolen, ale Marťa……

 

 

 

 

 

Ale máme ho. Nikdy jsme do něj nekopli, ale máme ho. No nic jdeme dál. Po chvíli se vchází do lesa, kde jsou různé blbůstky vyřezané ze dřeva, občas nějaká ta informační tabule. Ale to hlavní je na pravé straně. Řeka. Je zde vytvořené „korýtko“, kterým proudí veškerá voda a pokud se k tomu člověk přiblíží, je to docela hukot. Váže se k tomuto místu i nějaká legenda, že tu nějaký neznámí lupič utekl vojákům tím, že tuto řeku přeskočil. Nějaký nejmenovaní blázni tady taky přeskakovali řeku, za přihlížení místních, kteří pravděpodobně mysleli, že se namočíme. Dále se dá pokračovat až k mlýnu a dále, až jsme se dostali na pastviny. Ale ty jsou tu všude, takže to je ideální místo na návrat.

Tak se posuneme dál ještě o pár kilometrů z našeho výchozího bodu a najdeme zde vodopády Reekie Linn. Je to další z procházek v lese, která ovšem není dlouhá. Z parkoviště je to opravdu kousek na vyhlídku a pak ještě trochu dál k vodopádu samotnému. Je to opravdu ohromné, jaká masa vody tudy proudí. A protože byl téměř celý den ještě před námi šli jsme s batohy na zádech ještě o kousek dál. Kolem pastvin a krav, se kterými jsme si mimochodem skvěle pokecali, jsme došli k Peel farm, neboť jsme si mysleli, že tam bude cukrárna. Kvůli komu jsme tam asi šli… Ale kavárna není nic pro nás a tak jsme vyšli na cestu a došli až k Loch of Lintrathen. Byla to celkem dlouhá cesta, protože neočekávaně dlouho pražilo slunce. Alespoň jsme tady uvařili a vyrazili zpět. Teda pokud se čínská polívka dá považovat za vaření.